Ráno je normální. Je skoro stejné jako všechna ostatní. A právě v tom je hrůza: že se nic nezměnilo, a přesto je všechno jiné. K. ještě neudělal první krok dne – a už se na něj dívají oči, které sem nepatří.

Nejde o násilí. Nejde o křik. Jde o převzetí prostoru. Z ničeho nic je jeho pokoj méně jeho pokojem. Jeho pohyb už není jen jeho pohyb. Každá věta, kterou by mohl říct, je předem podezřelá.

Nevědět, z čeho jsi obviněn, je horší než vědět. Protože když víš, můžeš se bránit. Když nevíš, bráníš se proti mlze – a mlha tě stejně obejme.

Hudba – Verhaftung / Zatčení: