K. dostane pozvání, které není pozváním. Dostane čas a místo – ale už z toho je cítit, že to není nabídka, nýbrž povinnost. A povinnost se v kafkovském světě podobá lanům: nejsou vidět, ale omezují každý pohyb.

Vyšetřování je podivně beztvaré. Nevede k jádru. Vede k dalšímu vyšetřování. Otázky nemají tvar otázky. Odpovědi nemají tvar odpovědi. Jako by pravda byla jen rekvizita, která se vystavuje, aby zakryla mechanismus.

K. cítí, že nejde o to, co řekne. Jde o to, že je přítomen. Že existuje „před nimi“. A že od té chvíle už nebude existovat jen sám pro sebe.

Hudba – Untersuchung / Vyšetřování: