Soumrak není noc. A právě proto je nebezpečný. Člověk si stále myslí, že vidí dost. A přitom už dávno jen odhaduje obrysy.

K. zjišťuje, že největší ztráta není zákaz, ale nejistota. Když je něco zakázáno, víš alespoň kde je hranice. Tady hranice mizí – a člověk se stává vlastním dozorem.

V tomhle šeru se rodí únava. Ne tělesná. Existenciální. Únava z neustálé bdělosti, z neustálého vysvětlování své přítomnosti.

Hudba – Dämmerung / Soumrak: