K. se pohybuje v prostoru, který se tváří prostě: sníh, cesty, domy. A přesto má pocit, že každý krok je špatně. Že tu existuje správná trasa, ale nikdo ji nikdy neřekl nahlas.

Sníh tlumí zvuk. Tlumí i odpor. Člověk se přestane hádat, protože hlas zaniká. A přesně tak funguje i tenhle svět: nemá potřebu tě zlomit násilím. Stačí, když tě nechá vyčerpat v tichu.

Tady přichází první pád: ne na zem, ale do jistoty, že cesta není přímočará, a že cíle se možná ani nedá dotknout.

Hudba – Schnee / Sníh: